Stále se na mne obracíte v e-mailech nebo komentářích s poptávkou nebo nabídkou práce. Proto jsem vytvořil tuto stránku.

Všechny nabídky a poptávky pište pod článek do komentářů.

Pokud budu o nějaké práci vědět, rád tuto možnost zde uveřejním. také pokud práci hledáte můžete zde napsat informace o sobě.

NOVINKA: Zaregistrujte se na www.delegati.cz – na tomto místě je v provozu nový server, který využívají cestovní kanceláře pro vyhledání delegáta nebo průvodce.

V jednom z minulých článků jsem popisoval své začátky jako průvodce v Egyptě. V té době jsem byl průvodce – začátečník a práce, kerá mě čekala byla náročná.

V Egyptě už bylo pozdě na domácí přípravu a neměl jsem k dispozici počítač. Všechno, co jsem si ale přečetl jsem se snažil v bodech zapisovat. Teď je to už jednodušší, domácí přípravu na novou destinaci dělám takto:

Nejdříve je samozřejmě potřeba sehnat dostatek materiálů, průvodce apod. Nic není třeba kupovat, knihovna ve větším městě stačí. Pokud máte kvalitní průvodce je to lepší, než internet. V počítači si vytvořím jeden textový soubor, který pojmenuji po příslušné destinaci. Pročítám zdrojové materiály a potřebné informace strukturovaně a v bodech zapisuji do souboru. Ne složitá souvětí, jen fakta, data, místa a informace k nim apod. Před samotnou cestou si tento soubor vytisknu a slouží mi jako podklad k výkladu v autobusu nebo do něj nakouknu před výkladem v “outdooru”. Když narazím na nějakou zajímavost vepíšu ji tužkou a doma připíšu. Soubor postupně aktualizuji podle toho, co nového si přečtu nebo zjistím.

Pokud mám výklad, ať už venku nebo v autobusu, není nutné říkat informace “popořadě”. Inspiruji se tím co je okolo. Když jsem projížděl chudou oblastí v Káhiře, zaměřil jsem svůj výklad na ekonomickou situaci země. Když se kolem autobusu srocovali místní vesničané, byla vhodná chvíle na popis oblečení domorodého obyvatelstva.

Začátky v Egyptě byly krušné a opravdu jsem se musel naučit hodně informací. Když jsem měl “slabou chvilku”, popisoval jsem to, co bylo okolo a zřejmé. V chrámu jsem začínal třeba tím, na kterém jsme nádvoří, jak je veliké, kolik je na něm sloupů, jak jsou vysoké, v jakém jsou stylu, co je na nich vyobrazeno apod. Lehce a postupně jsem se tak dostal k tomu o čem jsem měl dobré znalosti. Tohle považuji za úplně nejužitečnější radu: kdy nevíte kudy kam, povídejte o tom, co je okolo. Pokud nejste úplně marní, vždycky to můžete nějak “obkecat”.

Vždy jsem raději svůj výklad zaměřil na zajimavosti, příběhy a životy lidí (v dané době). To se dobře pamatuje a klienti to mají raději, než suchopárná data.

Snažil jsem se být přesvědčivý a přiměřeně suverénní i v situaci, kdy jsem si nebyl moc jistý. Turisté nebudou oceňovat vaše informace, když to bude vypadat, že o tom sami váháte.

Pokud bylo nevyhnutelné, abych řekl nějaký letopočet, který mi zrovna vypadnul z hlavy, řekl jsem to přibližně. Počátek 18. století př. n. l. je může být stejně hodnotná informace jako rok 1723 př. n. l. Navíc např. v Egyptě není nic jisté, natož letopočty.

Ikdyž v Egyptě jsem měl na začátku problém se naučit některé informace, čím jsem toho věděl více, tím to najednou začalo být všechno jednodušší. Začalo to do sebe zapadat a každou novou znalost jsem viděl v celém kontextu a dokázal tak ji popsat lépe (a déle :)

To, z čeho jsem měl na začátku strach mě začalo najednou hrozně bavit. Informace už jsem nezjišťoval “pro výklad”, ale pro sebe, protože mě to zajímalo. A turisté to poznají, jestli něco říkáte, protože musíte nebo proto, že vás to baví. A ocení to.

Ikdyž jsem měl na začátku v Egyptě pochybnosti, jestli to průvodcovat zvládnu, po určité době jsem patřil ke zkušeným a dobře hodnoceným průvodcům. A také to byla obrovská zkušenost. Vše, co jsem od té doby dělal (průvodcování v Řecku nebo v Dubaji) bylo už o mnoho jednodušší.

Knížky o Egyptu, které byly pro mne nejzajímavější a nejužitečnější při průvodcování v Egyptu:

1. Nezbytnost je nějaký kvalitní všeobecný průvodce Egyptem. Mě se osvědčil od vydavatelství Rough Guide.

2. Hodně mám rád publikaci “Poklady starověkého Egypta”, je to malý formát, ale hodně tlustá knížka. Jde o překlad průvodce Egyptským muzeem v Káhiře. Hodí se samozřejmě pokud byste průvodcovali třeba jen výlet do Káhiry, protože součástí je Egyptské muzeum. Ale i pokud ne, tak je to krásná a kvalitní knížka nejen s fotografiemi úžasných exponátů v muzeu, ale i s historickými souvislostmi. Můžete v ní listovat pořád – je to pastva pro oko i pro duši :)

3. Cokoli od autora se jménem Christian Jacq (raději neskloňuji). Perfektní je třeba “Egypt velkých faraónů“. Jacq píše velmi čtivé a chytré knížky.

Před čím naopak varuji, jsou různé bestsellery - romány z egyptského dávnověku. Často je píší autoři, kteří mají o egyptských reáliích jen povrchní představu. Ikdyž jsou poutavé, jsou také plné matoucích informací a nebudete vědět, co tak opravdu mohlo být a co je jen autorova fantazie.

Stávalo se mi často, že jsem měl zájem pracovat v určité zemi a potřeboval jsem zjistit, které CK tam pořádají zájezdy. Také se mě na to často ptáte. Zkusím vám poradit.

Z katalogu toho totiž moc nezjistíte. Cestovky tam zařazují i zájezdy, které přeprodávají někomu jinému. Hledáním na stránkách cestovek taky nic nezjistíte (stejný problém). Obcházením cestovek už vůbec ne.

Takže, jak na to? Osvědčily se mi tyto způsoby:

1. Zajít za někým známým do cestovní agentury ve vašem městě a zeptat se. V agenturách (tedy kancelářích, které přeprodávají zájezdy cestovkám) mívají perfektní přehled o trhu a o tom, kdo kam jezdí a jak se jim daří. Pokud tam nikoho neznáte, stejně tam zajděte, mohou vám poradit.

2. Zajděte na veletrh cestovního ruchu a udělejte si představu o trhu.

3. A nakonec tajný a efektivní tip! Určitě znáte internetové cestovní agentury, které prodávají online zájezdy cestovních kanceláří. Největší z těchto online prodejců je Invia (www.invia.cz). Takže si můžete vybírat na internetu zájezdy do země, která vás zajímá. Myslíte, že se nedá zjistit, která CK pořádá daný zájezd? Ale dá – a jednoduše. Na stránce s vybraným zájezdem se podívejte dolů na stránku a doleva. Je tam malinký (tajný) odkaz “CK”. Na ten klikněte. Musíte se proklikat reklamními upozorněními Invie, ale nakonec se zobrazí, která CK je organizátorem daného zájezdu!

Pokud máte své tipy, můžete je napsat do komentářů pro ostatní…

“Dobry den, chtela bych poprosit o radu ci kontakt na CK, ktere se specializují na Mexico. Vdala jsem se sem a uz tu ziju 5 let. Mluvim velice dobre spanelsky a anglicky a Mexico a mistni pomery znam velmi dobre. Zkusenost zadnou nemam, ale nemam problem si problem si v Cechach udelat kurz delegata. Moc dekuju predem za pomoc.”

Neznám přesně situaci v Mexiku, ale obecně bych doporučil všem, kteří žijí v zahraničí, aby se neomezovali na české turisty. Platí to pro všechny vdané (oženěné) i v mnoha evropských zemích (Řecko, Itálie, Španělsko). Zjistěte si, jaké jsou podmínky v dané lokalitě pro průvodcování a pracujte pro místní zahraniční firmu nebo sami pro sebe. Můžete pracovat na fulltime jako průvodci pro klienty z celého světa – podle toho, který znáte jazyk. Je třeba jen zjistit situaci, nutné podmínky v dané lokalitě. Není nic jednoduššího, než zajít do místní turistické kanceláře a zeptat se na práci. Tyto místní turistické agentury velmi často poskytují průvodcovský servis i delegaturu pro zahraniční (i české!) cestovky. Evropské cestovky velmi často mají delegáta nějakého místního člověka.

Například, když jsem pracoval ve Spojených arabských emirátech, tak německé cestovky spolupracovaly s místní turistickou agenturou, která zaměstnávala Ukrajinky (!!) a ty dělaly delegátky Němcům. Ukrajinky samozřejmě uměly německy dobře. To jen Češi měly svého delegáta (a pak, že jsou naše CK horší…). Nebo kolega Čech na Parze dělal delegáta Švýcarům.

Takže moje rada je – neomezujte se na české CK, ale pokud žijete v zahraničí a chcete pracovat v cestovním ruchu, pracujte pro místní turistickou kancelář. Jestli umíte jen česky, nebo chcete pracovat jen pro Čechy (abyste neztratili kontakt s rodnou hroudou), poradím v příštím článku, jak najít cestovky, které pořádají zájezdy do destinace, která vás zajímá.

Jeden z častých dotazů, které dostávám se týkají výše platu delegáta. Je jasné, že to zajímá každého :) Hlavně se ptáte, jestli se tím dá “uživit”.

No jasně, že dá. Kdyby se nedalo uživit, tak by to nikdo nedělal…

Pracujete na živnostenský list, takže se nebudeme bavit o výplatě, ale o smluvní odměně, kterou dostanete od cestovní kanceláře. Tato výplata ale může být poměrně nízká, protože součástí odměny se kterou misíte počítat, jsou provize nebo přímo pevně stanovené odměny od místních zahraničních partnerů.

Smluvní odměna od CK je většinu stejná pro všechny delegáty. Lukrativní destinace potom jsou ty, kde se dá vydělat něco navíc. Jak je to s těmi provizemi na místě napíšu v některém dalším článku, protože to je opravdu kapitola sama pro sebe a do jisté míry pořád tabu. Mohou být minimální i opravdu hodně vysoké a většinou jsou přímo úměrné tomu o kolik klientů se staráte.

Vzhledem k odměně je důležité si uvědomit, co na místě utratíte. Nemusí to být vůbec nic (ubytování a často i stravu máte zajištěnu) a tak to co vyděláte, vám zůstane – na to nezapomínejte! Žádné složenky, nakupování, prostě nic… Ale na druhou stranu znám hodně delegátů, kteří utratí to, co vydělají (a někdy i víc), protože v některý destinacích je večer těžké odolat mísním tavernám, barům nebo přímo shoppingu.

Když jsem začínal, vydělal jsem si např. 2000,- Kč jednorázově od CK, která potřebovala pokrýt jeden turnus v Itálii. Neměl jsem ale skoro žádnou práci, plnou penzi a skoro celý den volno. Když jsem pracoval dlouhodobě např. v Egyptě, tak měsíčně byly odměny po součtu vyšší, než je průměrný plat v ČR s naprosto minimálními náklady. Ve stejné destinaci pro stejnou cestovku ale pracovali delegáti, kteří na tom byli hůř i líp, právě vzhledem k množství klientů (a provizím).

Čím jste zkušenější (a lepší delegát), tím více máte možností výběru a tím i obsazení místa, kde se dá dobře vydělat. Jako v každém oboru, ale záleží především na vašich schopnostech.

Jeden z častých dotazů, které mi píšete, je co vlastně delegátovi cestovka zajišťuje v destinaci a co si musí platit sám.

Vždy to záleží na podmínkách, které daná CK nabízí delegátům a může se to lišit. Ale je to přibližně asi takto:

Ubytování - zajišťuje cestovka. Může to být v hotelu, kde jsou ubytovaní i klienti nebo v ubytovacím zařízení, které vlastní místní zahraniční partner apod. Úroveň ubytování může být různá a není vyjímkou, že si delegáti na ubytování stěžují, když zahraniční partner dá to nejhorší, co mu zbylo. To víte, v rušném letovisku je v sezóně o ubytování nouze. Někdy je třeba si nenechat líbit, pokud vaše ubytování není v pořádku. V některých případech můžete dostat od CK peníze a ubytování si najít sami. Cestovky většinou mají s vámi ve smlouvě, že ubytování může být společné ve dvou osobách stejného pohlaví.

Strava – pokud pracujete v destinaci, kde máte na starosti hlavně hotely (a dokoce třeba v tom hotelu i bydlíte) máte většinou stravu zajištěnou. Minimálně polopenzi, někdy i plnou penzi s nealko nápoji. Pokud pracujete někde, kde jsou klienti ubytovaní hlavně ve studiích a apartmánech, kde si vaří (tedy ne v hotelu) a cestovka nemá žádný partnerský hotel s klienty, musíte si stravu hradit. V tom případě ale často máte domluvené velké slevy v určitých partnerských restauracích.

Oblečení – většinou to je nějaká uniforma (kalhoty, sukně, košile, halenka), kterou dostanete a musíte nosti na oficiální akce, jako je letiště, informační schůzky apod. Některé CK (skoro všechny kromě těch velkých) nemají uniformu, ale určitě vždy alespoň nějaká trička s logem.

Doprava do destinace – zajišťuje samozřejmě CK, vč. vyřízení víz apod.

Cestovní pojištění – z vlastní zkušenosti téměř vždy zajišťuje CK.

Doprava v destinaci – pokud ji potřebujete k práci, CK proplácí jízdenky nebo prostřednictvím místních partnerů dostanete auto nebo malou motorku. Pokud nemáte řidičák, tak kolo :-)

Takto by to mělo fungovat. Pokud by CK cokoli nechtěla za vás hradit, záleží samozřejmě jak máte vysokou výplatu a jestli její výše vykompenzuje některý jiný nedostatek…

Děkuji všem za komentáře pod články i za maily, které dostávám. Dost často se mě ptáte, co všechno musí budoucí delegát umět nebo mít vyřízené za formality. Pokusím se to v tomto článku shrnout.

1. Živnost – cestovka vás musí nějak zaplatit a když máte živnost je to nejjednodušší. Nevím o tom, že by nějaká CK delegáty zaměstnávala na pracovní poměr. Každá jiná “dohoda” (na provedení práce atd..) je možná jen na krátkodobé zaměstnání. Tyto dohody jsou možné pokud jedete někam pracovat na pár dní. Teoreticky je ještě možná varianta práce na černo, ale riskuje nejen cestovka, ale i vy. Dříve se to možná dělo, ale dnes už pochybuji. Takže, když si vyřídíte živnost, máte to vyřešené. Podrobnosti o tom, co obnáší mít živnost se dají najít na internetu nebo vám určitě ochotně poradí na živnostenském úřadě.

2. Průvodcovský kurz – je pro vás výhoda, pokud ho máte, ale ne nutná podmínka. Kurz je důležitý pro získání živnosti “průvodce”, ale na práci pro cestovky můžete mít i živnost “služby osobní povahy”, kde kurz nepotřebujete. Určitě je absolvování tohoto kurzu pro cestovky znamením, že to myslíte vážně a vaše plus. O kurzu jsem víc psal tady: http://www.delegat-ck.cz/?p=17

3. Jazyky – většina lidí si myslí, že tohle je hlavní podmínka, ale není to pravda! Samozřejmě pokud chcete pracovat ve Španělsku, musíte umět španělsky. Nebo v Itálii italsky. Ale určitě v Řecku nemluví všichni delegáti Řecky a v Egyptě a Tunisku arabsky už vůbec ne. To by tam těch delegátů moc nebylo, kdyby to byla podmínka :-) Je potřeba umět anglicky na hovorové úrovni. Hlavně se nebát mluvit. Musíte umět mluvit jednoduše a srozumitelně.

4. Samostatnost - nejdůležitější vlastnost delegáta. V destinaci se o vás nikdo starat nebude.

5. Příjemné vystupování – žádný klient nechce, aby na něj na letišti čekal nesympatický delegát. Vždy s úsměvem! :-)

Tohle je pět hlavních požadavků, které cestovní kanceláře kladou na své delegáty. Dále vám ještě určitě pomůže, pokud máte např. řidičský průkaz.

Minule jsem psal o stížnostech klientů a jak je řešit. Ale co na to cestovka? Zajímá jí to vůbec? Pomáhá delegátovi?

V první řadě je třeba napsat, že cestovka má svých starostí dost. Delegáty posílá do destinace a předpokládá, že jsou co nejvíce samostatní. Samostatnost delegáta je důležitější, než jejich jakékoli jiné vlastnosti nebo znalost jazyka.

Většinu stížností je možné řešit hned na místě. Pokud to jde, měl by delegát vše řešit hned a sám, případně za pomoci místního zahraničního partnera (který může vyvinout účinný tlak třeba na ubytovatele).

V každém případě je ale třeba CK informovat o tom, “co se děje”. Některé cestovky na to mají svá pravidla. V Eximu jsme posílali např. tzv. “týdenní reporty” nebo to může být shrnutí po turnusech. Ideální je, pokud v těchto reportech (u případného problému nebo připomínek klientů) je poznámka, co jste vše udělali pro spokojenost klienta a jak jste danou věc vyřešili.

Není chyba, když máte od klientů připomínky nebo stížnosti. Chyba je, když cestovka vidí, že jste nic neudělali pro vyřešení!

U větších stížností je dobré popsat co nejlépe, jak se vše seběhlo a jak se daná věc řešila. Klienti mohou taky zaslat dopis po dovolené cestovce a velmi často si to HODNĚ přibarví. Nevěřili byste, co vše si často vylžou, jen aby dostali nějakou kompenzaci!! Finanční komenzace je hlavní důvod, proč si klienti po návratu stěžují. Zažil jsem mnoho klientů, kteří jezdili se stejnou CK každý rok a každý rok si stěžovali (aby vyhádali slevu na další dovolenou…). Když ve vašich reportech vše vysvětlíte, cestovka se hned může bránit, protože od vás zná pravý stav věcí.

Každý klient by měl svou připomínku řešit hned na místě s delegátem. A vy jste od toho, pokud má pravdu, abyste zařídili nápravu. Tak zabráníte tomu, aby stížnost narostla a klient třeba zaslal cestovce reklamaci. Čím míň budete mít u svých klientů reklamací, tím lépe! Takže se hodí (ikdyž to není vždy příjemné) abyste byli klientům k dispozici, aby o časech, kdy jste k dispozici věděli apod. Nic není horšího, než když si klient stěžuje po návratu cestovce a uvede, že nevěděl, jak a kde vás zastihnout. Je lepší problém udusat hned v zárodku, než nechat rozhořet.

Někdy se vám stane – a to se stane i těm nejlepším – že si klient stěžuje na vás. Pokud ale máte už u cestovky nějakou historii, měla by se za vás posavit. Chronických stěžovatelů je plno a pokud vás CK zná, jako dobrého delegáta, nemáte problém. Nebojte se proto vyhrožování klientů “my si na vás budeme stěžovat”…

Podle cestovní smlouvy by měl každý klient, který chce podat oficiální stížnost, na místě sepsat reklamační protokol. Což v podstatě není nic jiného, než papír, na kterém je napsáno “Reklamační protokol”. Pokud už k tomu dojde (a jak jsem psal výše, je vždycky lepší tomu předejít), tak si to samozřejmě musí napsat sám. Je to jeho stížnost, delegát nic nepíše… Nepíše v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ ani na tento protokol žádné vyjádření nebo potvrzování nějakých skutečností (ikdyž to klient vyžaduje). Jediné co můžete (a musíte) udělat, je potvrdit převzetí. Vezmete si kopii a pošlete ji cestovce spolu se svým vyjádřením. CK to má tak dřív, než by to přišlo od klienta a rovnou s vaším názorem.

A to je další důvod, proč je dobré předejít hned velké stížnosti. Váš volný čas je lepší si užít jinak, než po večerech sepisovat vyjádření k několikastránkovým stížnostem…

S nespokojenými klienty se setká každý delegát. Situace se někdy může velmi vyhrotit, jsou případy i fyzického napadení delegátů. To se mi sice nestalo, ale kolegyním občas ano. Časté jsou i davové scény.

Během své praxe v Egyptě jsem se naučil některým pravidlům, které pomáhají. Tohle je základní destero pro komunikaci s nespokojenými klienty:

1. Snažte se klientovi vysvětlit, že nejste proti němu. Když si stěžuje, je jakoby od první chvíle proti vám. Pomůže, pokud pochopí, že můžete být na jeho straně a pomoci mu problém vyřešit.

2. Vyhněte se tomu, aby klient na vás pokřikoval nebo štěkal. Nenechejte se zatáhnout do tohoto typu diskuze. Buď budete komunikovat v klidu nebo vůbec.

3. Neřešte individuální stížnosti, pokud máte informační schůzku. Jestli chce klient řešit nějaký svůj problém, vysvětelete mu, že si na něj uděláte čas po informační schůzce. Trvejte na tom i pokud to nechce pochopit.

4. Pokud je na informační schůzce vyvolaná “hromadná stížnost”, např. na stravu, hluk apod., věnujte tomuto tématu dobu jen nezbytně nutnou. Vysvětlete situaci a vyzvěte klienty, že vyslechnete konkrétní osoby, kterých se to týká, po schůzce.

5. Nikdy neřešte “kolektivní” stížnosti s více klienty pohromadě!! Ikdyž za vámi přijde větší skupina najednou, tak trvejte na tom, že s každým člověkem (resp. rodinou) budete řešit jejich problém individuálně (ikdyby se zdálo, že se to týká všech). Davová psychóza je hrozná. S každým člověkem zvlášť se jedná o mnoho lépe. Zjistíte, že pokud má někdo jednat sám za sebe, tak je klidnější a spíše se dá problém vysvětlit nebo řešit a nic najednou není tak horké.

6. Pokud vám klient podává svou stížnost, vše si pečlivě pište. Musíte mít od každého jméno, informaci kde je ubytovaný apod. a problém si nechejte co nejkonkrétněji vysvětlit. Nestačí, že řekne, že je “špatné jídlo”. Chtějte vědět kdy a co konkrétně nebylo dobré. To vám pomůže problém řešit dále (těžko vás někdo bude brát vážně, když přijdete za kuchařem a řeknete mu, že špatně vaří a nebudete vědět co).

7. Klient musí jasně vidět, že vás jeho problém zajímá a uděláte maximum abyste ho vyřešili. Informujte ho průběžně o tom, jak danou věc řešíte a co se s jeho problémem dělalo. Je důležité aby viděl, že děláte pro jeho věc maximum.

8. Pokud je stížnost neoprávněná nebo se s tím opravdu nedá nic dělat, řekněte to klientovi jasně. Nejste kouzelníci a někdy to prostě nejde. Jednoznačně řekněte klientovi, že v této věci nic nemůžete udělat. Moje oblíbená konečná věta je “Berte to jako fakt”.

9. Buďte profesionální i přiměřeně citliví, ale nedávejte najevo slabost. Na tom, co řeknete trvejte. Nenechejte aby se vám situace vymkla z rukou.

10. Pokud je klient opilý nebo vulgární, nediskutujte vůbec.

A poslední rada pro vás – neberte si stížnosti osobně! Není to (většinou) vaše chyba. Pokud si budete brát stížnosti osobně, brzo se zblázníte.

Další pokračování bude o tom, jak komunikovat s cestovní kanceláří v případě stížností klientů.