Poznávací okruhy po Egyptě (plavby po Nilu) byly pro mě tvrdý náraz na průvodcovskou realitu. Byl jsem pořád průvodce – začátečník a všechno, co jsem až doposud jako delegát (a průvodce “koupacích” výletů v Řecku) absolvoval, se s tímto nedalo vůbec srovnat.

Bylo třeba:

  • umět přibližně hodinový výklad na více než 10 zastávkách v různých egyptskch chrámech a na dalších místech během okruhu
  • znát Káhiru, která byla součást programu a často jsme projížděli autobusem přes město a bylo třeba podávat informace o projížděných místech
  • oritentovat se v programu, časech odplouvání lodí (každá to má trochu jinak), odjezdech a příjezdech (tzv. časech navigací).
  • orientovat se na nádražích na kterých jsme vystupovali a nastupovali (Asuán, Luxor a hlavně Káhirské nádraží) a v přjezdech a odjezdech vlaků, jízdenkách, značení vlaků
  • mít pod kontrolou seznamy klientů, kteří měli objednané poznávací programy různých délek a s různým programem a ty se navzájem prolínaly
  • řešit běžné problémy klientů s nevyhovujícími kabinami, rozbitými kufry, zdravotními problémy atp.
  • prodávat fakultativní výlety, které byly nabízené během programu, vést evidenci, hlídat a vyúčtovávat vybrané peníze

Nebylo možné udělat sebemenší chybu. Každá chyba mohl být obrovský průšvih.¨

Celý desetidenní poznávací program v Egyptě je velmi namáhavý pro každého turistu. Průvodce absolvuje totéž a současně pracuje. Nemůže si dovolit být unavený nebo nemocný, když má pracovat. Bylo velmi komplikované, aby skupinu během programu někdo jiný přebral (a ani nebyl kdo).

V té době tam pracovaly dva druhy průvodců. Holky, které se tam ocitly v tu chvíli jako já nebo o něco dříve a evidentně to bylo nad jejich schopnosti (a taky velmi brzy skončily). A zkušené průvodkyně (a jeden průvodce), které byly neuvěřitelně schopné a opravdu špičky v oboru. Nejen, co se týká výkladu, ale především co do organizačních schopností a samostatnosti v řešení problémů a komplikací.

Když jsem přijel do Luxoru na začátek první cesty, měl jsem týden (jeden okruh s kolegyní a její skupinou po Nilu) abych se všechno naučil. Nevěděl jsem o Egyptu vůbec nic! Tedy – tušil jsem existenci pyramid a Tutanchamona.

Během té zkušební cesty jsem měl snahu si informace, které podávala kolegyně ostatním turistům, nějak pamatovat nebo značit, ale bylo to bez šance. Byl to příval slov, které mi připadaly úplně cizí. Měl jsem nějaké textové materiály, ale když jsem si něco prostudoval, byl to pořád jen zlomek toho, co jsem měl znát.

Každý český průvodce měl sebou ještě egyptského průvodce s licencí, který ale ne vždy byl k užitku. Mohl jsem se s ním o něčem poradit, ale před skupinou dychtivých turistů už to bylo jen na mě.

Možná si říkáte, že jsem byl blázen, když jsem do toho šel. Dělat průvodce v oblasti, která je do velké míry nebezpečná a chudá, s historií, která patří mezi nejdelší a nejkomplikovanější. Ale nikdo se mě neptal. Chtěl jsem dělat tu práci? Chtěl. Posílal jsem CV na cestovky? Posílal. Vybrali si mě? Vybrali. Tak jsem musel makat. Nebo to vzdát a jet domů.

Vzdát jsem to nechtěl. Jak to dopadlo a co mi nejvíce pomohlo napíšu zase v dalším článku.

Pokud máte nějaké dotazy na průvodcování v Egyptě, neváhejte a napište do komentářů…