Knížky o Egyptu, které byly pro mne nejzajímavější a nejužitečnější při průvodcování v Egyptu:

1. Nezbytnost je nějaký kvalitní všeobecný průvodce Egyptem. Mě se osvědčil od vydavatelství Rough Guide.

2. Hodně mám rád publikaci “Poklady starověkého Egypta”, je to malý formát, ale hodně tlustá knížka. Jde o překlad průvodce Egyptským muzeem v Káhiře. Hodí se samozřejmě pokud byste průvodcovali třeba jen výlet do Káhiry, protože součástí je Egyptské muzeum. Ale i pokud ne, tak je to krásná a kvalitní knížka nejen s fotografiemi úžasných exponátů v muzeu, ale i s historickými souvislostmi. Můžete v ní listovat pořád – je to pastva pro oko i pro duši :)

3. Cokoli od autora se jménem Christian Jacq (raději neskloňuji). Perfektní je třeba “Egypt velkých faraónů“. Jacq píše velmi čtivé a chytré knížky.

Před čím naopak varuji, jsou různé bestsellery - romány z egyptského dávnověku. Často je píší autoři, kteří mají o egyptských reáliích jen povrchní představu. Ikdyž jsou poutavé, jsou také plné matoucích informací a nebudete vědět, co tak opravdu mohlo být a co je jen autorova fantazie.

Poznávací okruhy po Egyptě (plavby po Nilu) byly pro mě tvrdý náraz na průvodcovskou realitu. Byl jsem pořád průvodce – začátečník a všechno, co jsem až doposud jako delegát (a průvodce “koupacích” výletů v Řecku) absolvoval, se s tímto nedalo vůbec srovnat.

Bylo třeba:

• umět přibližně hodinový výklad na více než 10 zastávkách v různých egyptskch chrámech a na dalších místech během okruhu
• znát Káhiru, která byla součást programu a často jsme projížděli autobusem přes město a bylo třeba podávat informace o projížděných místech
• oritentovat se v programu, časech odplouvání lodí (každá to má trochu jinak), odjezdech a příjezdech (tzv. časech navigací).
• orientovat se na nádražích na kterých jsme vystupovali a nastupovali (Asuán, Luxor a hlavně Káhirské nádraží) a v přjezdech a odjezdech vlaků, jízdenkách, značení vlaků
• mít pod kontrolou seznamy klientů, kteří měli objednané poznávací programy různých délek a s různým programem a ty se navzájem prolínaly
• řešit běžné problémy klientů s nevyhovujícími kabinami, rozbitými kufry, zdravotními problémy atp.
• prodávat fakultativní výlety, které byly nabízené během programu, vést evidenci, hlídat a vyúčtovávat vybrané peníze

Nebylo možné udělat sebemenší chybu. Každá chyba mohl být obrovský průšvih.¨

Celý desetidenní poznávací program v Egyptě je velmi namáhavý pro každého turistu. Průvodce absolvuje totéž a současně pracuje. Nemůže si dovolit být unavený nebo nemocný, když má pracovat. Bylo velmi komplikované, aby skupinu během programu někdo jiný přebral (a ani nebyl kdo).

V té době tam pracovaly dva druhy průvodců. Holky, které se tam ocitly v tu chvíli jako já nebo o něco dříve a evidentně to bylo nad jejich schopnosti (a taky velmi brzy skončily). A zkušené průvodkyně (a jeden průvodce), které byly neuvěřitelně schopné a opravdu špičky v oboru. Nejen, co se týká výkladu, ale především co do organizačních schopností a samostatnosti v řešení problémů a komplikací.

Když jsem přijel do Luxoru na začátek první cesty, měl jsem týden (jeden okruh s kolegyní a její skupinou po Nilu) abych se všechno naučil. Nevěděl jsem o Egyptu vůbec nic! Tedy – tušil jsem existenci pyramid a Tutanchamona.

Během té zkušební cesty jsem měl snahu si informace, které podávala kolegyně ostatním turistům, nějak pamatovat nebo značit, ale bylo to bez šance. Byl to příval slov, které mi připadaly úplně cizí. Měl jsem nějaké textové materiály, ale když jsem si něco prostudoval, byl to pořád jen zlomek toho, co jsem měl znát.

Každý český průvodce měl sebou ještě egyptského průvodce s licencí, který ale ne vždy byl k užitku. Mohl jsem se s ním o něčem poradit, ale před skupinou dychtivých turistů už to bylo jen na mě.

Možná si říkáte, že jsem byl blázen, když jsem do toho šel. Dělat průvodce v oblasti, která je do velké míry nebezpečná a chudá, s historií, která patří mezi nejdelší a nejkomplikovanější. Ale nikdo se mě neptal. Chtěl jsem dělat tu práci? Chtěl. Posílal jsem CV na cestovky? Posílal. Vybrali si mě? Vybrali. Tak jsem musel makat. Nebo to vzdát a jet domů.

Vzdát jsem to nechtěl. Jak to dopadlo a co mi nejvíce pomohlo napíšu zase v dalším článku.

Pokud máte nějaké dotazy na průvodcování v Egyptě, neváhejte a napište do komentářů…

Přiletěli jsme tehdy do Hurghady 4 noví delegáti. Po prvních několika dnech se dva rozhodli hned vrátit domů. Třetí se vrátil asi po 2 týdnech. Zjistili, že “snová” práce je pro ně spíš černým snem.

Je třeba říct, že jsme se ocitli v Hurghadě v době, kdy byl největší boom dovolených v Egyptě a s CK, která byla v této destinaci nejžádanější. Byl jsem zvyklý z Řecka na pohodu s jedním příletem za 10 dní a na “své” klienty o které jsem se během jejich dovolené staral. Výlety v Řecku byly vesměs zaměřené především na koupání.

Tady se na nás valilo jedno letadlo za druhým, přibližně 10 příletů za týden. Během jedné noci přiletělo třeba šest letadel. V nich byli klienti z různých hotelů a také klienti mířící na poznávací okruhy. Letadla byla samozřejmě často opožděná. Ikdyž existoval systém, jak měly přijíždět autobusy k letišti, vše se muselo často měnit za pochodu. A není tajemstvím, že změny hotelů pro klienty nebyly zrovna vyjímečné. Trávlili jsme na letišti a v transferových autobusech celé noci.

K tomu všemu bylo třeba objíždět hotely na informační schůzky po hotelech vzdálených někdy i desítky kilometrů od sebe (arabskou veřejnou dopravou!). Na to abych se všechno naučil jsem měl spíše hodiny, než dny.

Pro klienty jsem najednou nebyl jako v Řecku partner na rozhovory o krásách ostrova, ale osoba, která je tady od toho aby řešila jejich více či méně (nebo vůbec) oprávněné stížnosti, za které ale nikdy nemůžete - počínaje letadlem, přes hotelové služby až po cenu prášků na průjem.

Bylo to mimořádně stresující. Velká zodpovědnost a v prostředí, které je vždy cizí (natož pokud začínáte). Nikdo se se mnou moc nepáral, natož aby mě vedl za ruku a nějak zaučoval. I kolegové delegáti měli svých starostí až nad hlavu na to, aby někomu něco vysvětlovali. Buď jste to pochopili hned, nebo jste měli smůlu.

Vše se samozřejmě dalo zvládnout a zvládlo se. Ale delegáti, kteří tam byli, neviděli moře celé měsíce a o nějakém volnu si mohli nechat jen zdát. A byla to tvrdá zkouška. Tak tvrdá, že ať už jsem poté byl kdekoli, už mě nikdy nic nepřekvapilo. Nakonec jsem kouzlu Egypta podlehnul a několikrát se tam jako delegát vrátil.

V Hurghadě jsem ale při své první pracovní návštěvě nezůstal dlouho. Nejvíce chyběli delegáti na poznávacích okruzích po Egyptě – na plavbách po Nilu, kde jsem byl brzo vyslán i já.

Po mé první “zkušební” necelé sezóně v Řecku před šesti lety jsem byl rozhodnutý v této práci pokračovat. S cestovkou už jsem byl dohodnutý na spolupráci v dalším roce. Jak jsem psal dříve, v zimě pracuji jako instruktor lyžování, takže jsem měl o práci postraráno, ale přesto jsem byl tak namotivovaný a nastartovaný na práci delegáta, že jsem nechtěl promrhat ani týden a snažil jsem se získat práci alespoň na 2 volné měsíce na jaře.

Udělal jsem to, co fungovalo dříve – napsal jsem e-maily na cestovky. Tentokrát jsem měl výhodu v tom, že jsem měl už za sebou praxi a tedy i doporučující dopis, který jsem si vyžádal (když jsem slíbil, že nehledám práci na léto a nechci od stávající cestovky utéct). Nevyýhodou v tu chvíli ale bylo, že jsem hledal práci na jaro a ještě časově omezenou. Přesto jsem neměl co ztratit, ale hlavně mě to bavilo a byl jsem zvědavý, jestli mi někdo odpoví.

A tím reaguji na všechny komentáře o tom, jak ”to nejde”. Šlo to! Pamatuji si na to jako by to bylo včera, seděl jsem v pizzerii u Vrchlabí (ještě pořád jsem lyžoval) a volala mi jedna velká česká cestovní kancelář. Jestli můžu odjet do Egypta za 3 dny. Byl to trochu šok, ale souhlasil jsem. Nakonec nebyl odjezd za 3 dny, ale za týden… Setkal jsem se v Praze s odpovědnou osbou za delegáty, vyřídil formality, nafasoval desky, košili, tričko a aktovku. Letenky na letišti a najednou jsem seděl v letadle na Hurghadu (kde jsem nikdy předtím nebyl) a nevěděl, co mě čeká. Tušil jsem, že to bude dobrodružství. A nespletl jsem se…

Stávalo se mi často, že jsem měl zájem pracovat v určité zemi a potřeboval jsem zjistit, které CK tam pořádají zájezdy. Také se mě na to často ptáte. Zkusím vám poradit.

Z katalogu toho totiž moc nezjistíte. Cestovky tam zařazují i zájezdy, které přeprodávají někomu jinému. Hledáním na stránkách cestovek taky nic nezjistíte (stejný problém). Obcházením cestovek už vůbec ne.

Takže, jak na to? Osvědčily se mi tyto způsoby:

1. Zajít za někým známým do cestovní agentury ve vašem městě a zeptat se. V agenturách (tedy kancelářích, které přeprodávají zájezdy cestovkám) mívají perfektní přehled o trhu a o tom, kdo kam jezdí a jak se jim daří. Pokud tam nikoho neznáte, stejně tam zajděte, mohou vám poradit.

2. Zajděte na veletrh cestovního ruchu a udělejte si představu o trhu.

3. A nakonec tajný a efektivní tip! Určitě znáte internetové cestovní agentury, které prodávají online zájezdy cestovních kanceláří. Největší z těchto online prodejců je Invia (www.invia.cz). Takže si můžete vybírat na internetu zájezdy do země, která vás zajímá. Myslíte, že se nedá zjistit, která CK pořádá daný zájezd? Ale dá – a jednoduše. Na stránce s vybraným zájezdem se podívejte dolů na stránku a doleva. Je tam malinký (tajný) odkaz “CK”. Na ten klikněte. Musíte se proklikat reklamními upozorněními Invie, ale nakonec se zobrazí, která CK je organizátorem daného zájezdu!

Pokud máte své tipy, můžete je napsat do komentářů pro ostatní…

“Dobry den, chtela bych poprosit o radu ci kontakt na CK, ktere se specializují na Mexico. Vdala jsem se sem a uz tu ziju 5 let. Mluvim velice dobre spanelsky a anglicky a Mexico a mistni pomery znam velmi dobre. Zkusenost zadnou nemam, ale nemam problem si problem si v Cechach udelat kurz delegata. Moc dekuju predem za pomoc.”

Neznám přesně situaci v Mexiku, ale obecně bych doporučil všem, kteří žijí v zahraničí, aby se neomezovali na české turisty. Platí to pro všechny vdané (oženěné) i v mnoha evropských zemích (Řecko, Itálie, Španělsko). Zjistěte si, jaké jsou podmínky v dané lokalitě pro průvodcování a pracujte pro místní zahraniční firmu nebo sami pro sebe. Můžete pracovat na fulltime jako průvodci pro klienty z celého světa – podle toho, který znáte jazyk. Je třeba jen zjistit situaci, nutné podmínky v dané lokalitě. Není nic jednoduššího, než zajít do místní turistické kanceláře a zeptat se na práci. Tyto místní turistické agentury velmi často poskytují průvodcovský servis i delegaturu pro zahraniční (i české!) cestovky. Evropské cestovky velmi často mají delegáta nějakého místního člověka.

Například, když jsem pracoval ve Spojených arabských emirátech, tak německé cestovky spolupracovaly s místní turistickou agenturou, která zaměstnávala Ukrajinky (!!) a ty dělaly delegátky Němcům. Ukrajinky samozřejmě uměly německy dobře. To jen Češi měly svého delegáta (a pak, že jsou naše CK horší…). Nebo kolega Čech na Parze dělal delegáta Švýcarům.

Takže moje rada je – neomezujte se na české CK, ale pokud žijete v zahraničí a chcete pracovat v cestovním ruchu, pracujte pro místní turistickou kancelář. Jestli umíte jen česky, nebo chcete pracovat jen pro Čechy (abyste neztratili kontakt s rodnou hroudou), poradím v příštím článku, jak najít cestovky, které pořádají zájezdy do destinace, která vás zajímá.

O průvodcovském kurzu jsem psal v jednom z dřívějších článků. Já jsem tento kurz dělal v Ostravě odkud pocházím, ale protože jsem v době závěrečné zkoušky už pracoval, tak jsem si ji dodělával dodatečně ve škole “kultury podnikání v cestovním ruchu” Tyrkys.

Od té toby mi od nich chodí do e-mailové schránky různá oznámení. Tyrkys teď nejen připravuje akreditované “průvodcovské kurzy”* (jako plno jiných škol), ale i další kurzy a semináře, které by se vám při práci mohly hodit (”Jak začít pracovat jako průvodce”, “Umění promluvit na veřejnosti” a další). Mailem rozesílají “bulletin Tyrkys” – teď v lednu to bylo první číslo s praktickými radami pro delegáty a průvodce.

Zajímavé rady pro průvodce se ale také začaly objevovat na jejich webu. Dokonce hledají redaktory, takže se dá předpokládat, že nezůstane jen u několika obecných rad, ale mohly by vznikat na jejich webu další hodnotné články.

* Upřesnění, které přišlo od Tyrkysu: Jako první v České republice jsme v roce 2008 získali akreditaci MŠMTV ČR na rekvalifikační kurzy Průvodců pro region Praha a Spojený kurz Průvodce cestovního ruchu a průvodce Prahou a v roce 2007 akreditaci na rekvalifikační kurz pro Delegáty cestovních kanceláří.

Jeden z častých dotazů, které dostávám se týkají výše platu delegáta. Je jasné, že to zajímá každého :) Hlavně se ptáte, jestli se tím dá “uživit”.

No jasně, že dá. Kdyby se nedalo uživit, tak by to nikdo nedělal…

Pracujete na živnostenský list, takže se nebudeme bavit o výplatě, ale o smluvní odměně, kterou dostanete od cestovní kanceláře. Tato výplata ale může být poměrně nízká, protože součástí odměny se kterou misíte počítat, jsou provize nebo přímo pevně stanovené odměny od místních zahraničních partnerů.

Smluvní odměna od CK je většinu stejná pro všechny delegáty. Lukrativní destinace potom jsou ty, kde se dá vydělat něco navíc. Jak je to s těmi provizemi na místě napíšu v některém dalším článku, protože to je opravdu kapitola sama pro sebe a do jisté míry pořád tabu. Mohou být minimální i opravdu hodně vysoké a většinou jsou přímo úměrné tomu o kolik klientů se staráte.

Vzhledem k odměně je důležité si uvědomit, co na místě utratíte. Nemusí to být vůbec nic (ubytování a často i stravu máte zajištěnu) a tak to co vyděláte, vám zůstane – na to nezapomínejte! Žádné složenky, nakupování, prostě nic… Ale na druhou stranu znám hodně delegátů, kteří utratí to, co vydělají (a někdy i víc), protože v některý destinacích je večer těžké odolat mísním tavernám, barům nebo přímo shoppingu.

Když jsem začínal, vydělal jsem si např. 2000,- Kč jednorázově od CK, která potřebovala pokrýt jeden turnus v Itálii. Neměl jsem ale skoro žádnou práci, plnou penzi a skoro celý den volno. Když jsem pracoval dlouhodobě např. v Egyptě, tak měsíčně byly odměny po součtu vyšší, než je průměrný plat v ČR s naprosto minimálními náklady. Ve stejné destinaci pro stejnou cestovku ale pracovali delegáti, kteří na tom byli hůř i líp, právě vzhledem k množství klientů (a provizím).

Čím jste zkušenější (a lepší delegát), tím více máte možností výběru a tím i obsazení místa, kde se dá dobře vydělat. Jako v každém oboru, ale záleží především na vašich schopnostech.

Jeden z častých dotazů, které mi píšete, je co vlastně delegátovi cestovka zajišťuje v destinaci a co si musí platit sám.

Vždy to záleží na podmínkách, které daná CK nabízí delegátům a může se to lišit. Ale je to přibližně asi takto:

Ubytování - zajišťuje cestovka. Může to být v hotelu, kde jsou ubytovaní i klienti nebo v ubytovacím zařízení, které vlastní místní zahraniční partner apod. Úroveň ubytování může být různá a není vyjímkou, že si delegáti na ubytování stěžují, když zahraniční partner dá to nejhorší, co mu zbylo. To víte, v rušném letovisku je v sezóně o ubytování nouze. Někdy je třeba si nenechat líbit, pokud vaše ubytování není v pořádku. V některých případech můžete dostat od CK peníze a ubytování si najít sami. Cestovky většinou mají s vámi ve smlouvě, že ubytování může být společné ve dvou osobách stejného pohlaví.

Strava – pokud pracujete v destinaci, kde máte na starosti hlavně hotely (a dokoce třeba v tom hotelu i bydlíte) máte většinou stravu zajištěnou. Minimálně polopenzi, někdy i plnou penzi s nealko nápoji. Pokud pracujete někde, kde jsou klienti ubytovaní hlavně ve studiích a apartmánech, kde si vaří (tedy ne v hotelu) a cestovka nemá žádný partnerský hotel s klienty, musíte si stravu hradit. V tom případě ale často máte domluvené velké slevy v určitých partnerských restauracích.

Oblečení – většinou to je nějaká uniforma (kalhoty, sukně, košile, halenka), kterou dostanete a musíte nosti na oficiální akce, jako je letiště, informační schůzky apod. Některé CK (skoro všechny kromě těch velkých) nemají uniformu, ale určitě vždy alespoň nějaká trička s logem.

Doprava do destinace – zajišťuje samozřejmě CK, vč. vyřízení víz apod.

Cestovní pojištění – z vlastní zkušenosti téměř vždy zajišťuje CK.

Doprava v destinaci – pokud ji potřebujete k práci, CK proplácí jízdenky nebo prostřednictvím místních partnerů dostanete auto nebo malou motorku. Pokud nemáte řidičák, tak kolo :-)

Takto by to mělo fungovat. Pokud by CK cokoli nechtěla za vás hradit, záleží samozřejmě jak máte vysokou výplatu a jestli její výše vykompenzuje některý jiný nedostatek…

Děkuji všem za komentáře pod články i za maily, které dostávám. Dost často se mě ptáte, co všechno musí budoucí delegát umět nebo mít vyřízené za formality. Pokusím se to v tomto článku shrnout.

1. Živnost – cestovka vás musí nějak zaplatit a když máte živnost je to nejjednodušší. Nevím o tom, že by nějaká CK delegáty zaměstnávala na pracovní poměr. Každá jiná “dohoda” (na provedení práce atd..) je možná jen na krátkodobé zaměstnání. Tyto dohody jsou možné pokud jedete někam pracovat na pár dní. Teoreticky je ještě možná varianta práce na černo, ale riskuje nejen cestovka, ale i vy. Dříve se to možná dělo, ale dnes už pochybuji. Takže, když si vyřídíte živnost, máte to vyřešené. Podrobnosti o tom, co obnáší mít živnost se dají najít na internetu nebo vám určitě ochotně poradí na živnostenském úřadě.

2. Průvodcovský kurz – je pro vás výhoda, pokud ho máte, ale ne nutná podmínka. Kurz je důležitý pro získání živnosti “průvodce”, ale na práci pro cestovky můžete mít i živnost “služby osobní povahy”, kde kurz nepotřebujete. Určitě je absolvování tohoto kurzu pro cestovky znamením, že to myslíte vážně a vaše plus. O kurzu jsem víc psal tady: http://www.delegat-ck.cz/?p=17

3. Jazyky – většina lidí si myslí, že tohle je hlavní podmínka, ale není to pravda! Samozřejmě pokud chcete pracovat ve Španělsku, musíte umět španělsky. Nebo v Itálii italsky. Ale určitě v Řecku nemluví všichni delegáti Řecky a v Egyptě a Tunisku arabsky už vůbec ne. To by tam těch delegátů moc nebylo, kdyby to byla podmínka :-) Je potřeba umět anglicky na hovorové úrovni. Hlavně se nebát mluvit. Musíte umět mluvit jednoduše a srozumitelně.

4. Samostatnost - nejdůležitější vlastnost delegáta. V destinaci se o vás nikdo starat nebude.

5. Příjemné vystupování – žádný klient nechce, aby na něj na letišti čekal nesympatický delegát. Vždy s úsměvem! :-)

Tohle je pět hlavních požadavků, které cestovní kanceláře kladou na své delegáty. Dále vám ještě určitě pomůže, pokud máte např. řidičský průkaz.